V minulém století vypadaly naše vesnice úplně jinak než dnes. Domky byly většinou dřevěné, zvané roubené a střechy měly pokryty šindelem nebo došky. Proto se velmi často stávalo, že v době sucha taková střecha snadno chytla od létajících jisker, od nepozorných kuřáků nebo od tuláků, kteří přespávali ve stodolách a maštalích. Nezřídka byl oheň zakládán i úmyslně. Např. z nenávisti. Přitom domek shořel do základů a někdy padla ohni za oběť i celá vesnice. Postižení se stali úplnými žebráky, protože přišli o všechno, o šatstvo, někdy i o dobytek. Naši předkové proto hledali způsob, jak se účinně bránit proti tomuto nebezpečnému živlu. Ve druhé polovině minulého století se proto začaly zakládat nepolitické, hasičské sbory, které sdružovaly členy všech politických stran a všeho vyznání. Tyto sbory měly za povinnost dobrovolně hájit majetek svých bližních proti živelním pohromám, především ohni a vodě.

Naše obec měla tehdy asi 50 domů a vypadala tak, jako všechny malé obce v tehdejší době. Měla i stejné problémy. Proto se několik zdejších občanů rozhodlo, že založí v Bukově hasičský sbor. Bylo to v listopadu r. 1883 a dle ustavující listiny to byli tito občané:

• Josef Vařejka, hostinský v Bukově
• Josef Navrátil, rolník v Bukově č. 6
• František Lukas, starosta a rolník v Bukově č. 13
• František Matoušek, rolník v Bukově č. 9
• Tomáš Beneš, rolník v Bukově č. 11
• František Lejsek, rolník v Bukově č. 3
• Antonín Javůrek, rolník v Bukově č. 15

Stanovy sboru pérem napsal pan Vendolský, učitel z Nedvědice dne 2. prosince 1883. Podle nich měl sbor název: Dobrovolný hasičský spolek v obci Bukové. Dne 19. prosince 1883 obecní výbor na své schůzi tyto stanovy schválil a odeslal k dalšímu schválení místodržitelskému úřadu do Brna.

Text schválení stanov obecním výborem: „Na podanou žádost Komitétu ku zřízení dobrovolného hasičského spolku v Bukovém, stanovy předložené Komitétem schváliti. Spolek ten nejen pro obec Bukové, ale též i pro blízké okolí co veledůležitý uznati a jej, jakož i stanovy jeho k vyššímu úřednímu schválení odporučiti.“ Podepsáni: František Matoušek – radní, Vincenc Juřík, Josef Vařejka, Franc Balák, Josef Navrátil, Josef Kyšperský a František Lejsek – výboři a František Lukas – starosta.

Potom byly stanovy schválen c. k. ředitelem pomocných úřadů místodržitelských v Brně tímto úředním schválením: „Založení toho spolku podle obsahu předstojících stanov se ve smyslu § 9 zákona ze den 15. listopadu 1867 říšského zákona číslo 134 dosvědčuje.“ V Bukově dne 22. ledna 1884.

Sbor byl tedy v Bukově založen koncem roku 1883, nejvyššího schválení se mu však dostalo až počátkem roku 1884.

Jistě s úctou a vděčností vzpomínáme těch zakládajících členů i těch dalších generací, kteří všichni, když to bylo potřeba, dovedli přiložit ruku k dílu a pomoci za všech okolností svým bližním. Považovali vždy za svou čest, plnit heslo, které tehdy měli ve svém štítu: Bohu a vlasti ke cti, bližnímu ku pomoci.“ Kdykoli zazněl signál HOŘÍ, zanechali bratři hasiči veškeré práce a spěchali pomáhat tam, kde dravý živel zžíral majetek jejich bližních. Nelekající se žádného nebezpečí, s nasazením vlastního života vnikali do nebezpečných míst, jen aby zabránili rozšíření požáru nebo pomohli postiženým. Jejich jedinou odměnou byl pocit, že pomohli svým bližním.

Po obdržení schválených stanov se již v únoru 1884 konala první valná hromada. V krátkém čase pak sbor měl již 26 členů. Prvním velitelem sboru byl zvolen Josef Vařejka. Byl jím až do roku 1891. Byla pořízena výzbroj a začalo pravidelné cvičení členstva. Od firmy R. A. Smejkal byl za 1 450 Kč zakoupena čtyřkolová stříkačka a výzbroj. Stříkačku, výzbroj a žebře zakoupila obec Bukov, plátěný pracovní oblek si členové pořídili na svůj náklad. Sbor ještě neměl své skladiště a stříkačka byla umístěna u rolníků pod kolnou. Roku 1891 byl zvolen velitelem Josef Navrátil a ten již v roce 1892 dal na návsi postavit hasičské skladiště, do kterého se stříkačka přestěhovala. Byl velitelem 10 roků. Po něm, až do roku 1910 se vystřídalo několik velitelů. Byli to: Jan Mazel, Jan Šibor, Čeněk Žilka a Jan Matoušek. Při valné hromadě 9. ledna 1910 byl zvolen velitelem Josef Vařejka, který jím byl plných 15 let, až do roku 1925. Roku 1909 byla zakoupena celá velitelská výzbroj, tj. přilba, opasek a pracovní oblek. Roku 1911 si sbor pořídil nový naviják na hadice, který okoval a zhotovil Čeněk Žilka, mistr kovářský v Bukově.

Rokem 1914 se přerušuje téměř celá činnost sboru, neboť skoro všichni členové byli povoláni do války. Veškerou práci po celou dobu války ve sboru vedl náčelník Josef Vařejka a podnáčelník Josef Havlík. Teprve 9. února 1919 se opět všichni členové sešli na slavné valné hromadě, které se zúčastnili i všichni ostatní bukovští občané. Zde si opět podali ruce k bratrství a další společné práci. Bylo zakoupeno nových 40 m hadic za 1 444 Kč a 51 h. Obec na ně přispěla obnosem 1 100 Kč. Roku 1924 bylo pořízeno 16 pracovních kalhot a 8 pracovních blůz, které zhotovil mistr Fiala.

Při valné hromadě dne 6. 2. 1925 byl velitelem zvolen Josef Havlík, podvelitelem Josef Dvořáček, pokladníkem Josef Štěpánek a jednatel František Straka. V tomto roce bylo opraveno hasičské skladiště. Stará křidlice byla vyměněna za cementovou, byl a pořízena nová vrata a postaven zděný štít, v němž byl vryt nápis: Hasičské skladiště. O úpravu hasičského skladiště se hlavně přičinil tehdejší starosta František Navrátil. V roce 1927 bylo zakoupeno 20 černých čamar. Tyto blůzy šil František Fiala a byly majetkem sboru. V roce 1929 byly zakoupeny další hadice v délce 50 m. Téhož roku se v naší obci konalo první okrskové cvičení, kterého se zúčastnily sbory z celého roženeckého okrsku. Další léta byla vyplněna společnou prací a různorodou činností. Sbor se zúčastnil župního sjezdu v Rožné, různých župních oslav v okolí, společně nastudoval i hrál divadelní hry. Dokonce se zúčastnil i pohřbu hraběte Vladimíra Mitrovského 25. ledna 1930 v Doubravníku.

A tak, když se 6. 1. 1933 konala valná hromada u příležitosti 50 let trvání sboru, mohli naši předchůdci s hrdostí prohlašovat, že v uplynulých padesáti letech stál sbor vždy na prvním místě při všech hlavních událostech v obci, podílel se společně s obecním zastupitelstvem n pořádání různých přednášek, oslav a projevů na návsi. Dle různých zápisů a výpovědí starých členů zasahoval sbor za těch 50 let 4x v obci Bukov a 51x v okolních obcích. Na této valné hromadě byla odhlasována změna původních stanov a stávající členové slíbili, že i oni ukáží svoji zdatnost a půjdou houževnatě za svým cílem vpřed, ve šlépějích svých předchůdců zakladatelů. Byli to: Antonín Mrňous – náčelník, František Balák – podnáčelník, Josef Dvořáček – kronikář, Josef Štěpánek – pokladník, Josef Havlík – starosta a členové: Josef Pokorný, Josef Kabelka, Josef Balák, Julius Kabelka, František Pokorný, Josef Baloun, Josef Žilka, František Karas, František Matoušek, Josef Brázda, Josef Dvořáček ml., František Lukas, Josef Havlík a František Žilka. Antonín Mrňous byl náčelníkem až do jeho náhlé smrti v roce 1937, po něm byl zvolen Josef Karas.

A jak přístupné prameny dokazují, vyvíjel sbor v dalších letech rozsáhlou činnost. Několikrát za rok prováděl námětová cvičení, pravidelně se zúčastňoval okrskových cvičení a zasahovat při požárech v sousedních obcích. Pestrá byla i kulturní činnost sboru. Pořádal různé taneční zábavy, např. výlety na Bukovské, hody pod májí, plesy na Bukovské.

Až do roku 1939 se používala ruční stříkačka tažená koňmi, které půjčovali místní hospodáři. Též se používala ruční stříkačka zvaná berlovka, pro jednoho muže. V roce 1939 byla do firmy Vystrčil a  syn z Telče zakoupena nová motorová stříkačka a  86 m hadic v celkové ceně 23 810 Kč, která sloužila sboru až do roku 1975. Částka, kterou měl sbor nastřádanou z plesů, zábav, divadel a okrskových cvičení, však dalece nestačila. V obecní pokladně peníze nebyly a tak se musely shánět všelijak. Vypomohli i bukovštví občané, kteří se zřekli náhrady honebného, které sboru vyplatil lesní úřad 3 roky přeme. Honebné byly peníze, které musel zaplatit nájemce honitby a které se na konci roku vyplácely každému hospodáři podle výměry pozemků. Ale i to ještě bylo málo. Ještě 5 000 Kč si musel sbor vypůjčit od lesního odboru a postupně je splácet. V roce 1940 se ke stříkačce přikoupil dvoukolý předvozek pro přepravu motorové stříkačky i mužstva k přespolním požárům. Zkonstruoval jej bratr František Žilka, kovář v Bukově. Dále byla úplně přestavěna hasičská zbrojnice. Udělal se palachový strop a betonová podlaha, v zadní části byl vykopán a vybetonován sklípek k uskladnění benzinu. Byla dána nová okna. Činnost v období druhé světové války byla značně omezena, konala se pouze pravidelně námětová cvičení. Sbor zasahoval i u několika požárů okolních obcí.

Teprve v druhé polovině roku 1945, po osvobození naší vlasti, se mohl znovu obnovit pravidelný řád a chod našeho sboru. Na valné hromadě 6. ledna 1946 bylo zvoleno nové vedení sboru: Josef Karas – strarosta, František Žilka – náčelník, Josef Dvořáček ml. – podnáčelník, Eduard Navrátil – pokladník, Julius Kabelka – jednatel a další. Do sboru byli přijati noví členové Josef Brázda, Josef Karas, František Musil, Vilém Válek, Miroslav Štěpánek a Josef Král. V novém, svobodném Československu, začala tak nová etapa práce našeho sboru. Hasiči byly přejmenováni na Svaz požární ochrany, organizace byla začleněna do Národní fronty a stát začal dávat podporu na vybavení sboru. Dnešní generace již neví, co je to starost o sehnání peněz na nutnou výzbroj a výstroj. Také ostatní podmínky se od základů změnily. Střechy jsou z tvrdé krytiny, konají se pravidelné preventivní prohlídky, zpřístupnilo se vyšetřování příčin každého požáru. Z těchto a dalších příčin již není tolik požárů jak dříve.

Náš sbor i v nových podmínkách pokračuje v aktivní činnosti a dosahuje velmi dobrých výsledků. Lze bez nadsázky říci, že je nejaktivnější organizací v obci. Od založení JZD vypomáhali každoročně členové sboru brigádami našim zemědělcům, aktivně se podíleli na všech akcích, které se v obci uskutečňovaly. Vzpomeňme jen ty největší: zavezení dolního rybníka na návsi a zbudování dětského hřiště, oprava rybníka pod sady, zbudování vodovodu na místní hřbitov, oprava vodní nádrže na návsi, zbudování nádrže na koupališti, brigádnická pomoc – a rozhodně ne nezanedbatelná – při stavbě prodejny, kulturního domu a hasičské zbrojnice u kulturního domu. Náš hasičský sbor se pravidelně po všechna léta zúčastňoval námětových a okrskových cvičení. Byl i několikrát pořadatelem okrskového cvičení. Pod vedením zkušených velitelů dosahoval vždy velmi dobrého umístění, čímž získal praxi, kterou potom uplatňoval při požárech. Aby mohl sbor rychle a účinně zasahovat u požárů, bylo v roce 1970 získáno od vojenské správy auto Praga RN, které po rozsáhlých opravách prováděných svépomocí sloužilo našemu sboru až do roku 1982. Bylo nahrazeno dalším vozidlem vyřazený z armády, Tatrou 805, která nám byla předána z Dolní Rožínky. V roce 1975 náš sboru výměnou za strou stříkačku obdržel novou motorovou stříkačku PPS 12. V letech 1971 – 1972 byla vlastními silami a z vlastních prostředků postavena chata na výletišti, která 10 let sloužila jako výčep při pořádání tanečních výletů a kulturní místnost našeho sboru.

Nelze na několika stránkách vypsat celou bohatou historii našeho hasičského sboru. Je zřejmé, že členové našeho sboru celou dobu od svého založení vždy věděli, kde je jejich místo. Bez ohledu na čas, bez ohledu na nebezpečí, bez jakýchkoliv zištných úmyslů, vždy byli tam, kde jim to přikazovala jejich čest, kde je vlast a bližní potřebovali.

Čerpáno z historie sepsané Jaroslavem Vrbkou r. 1983 ke 100. výročí založení SDH v Bukově