Za uherské vojny byl rozbořen také hrad Lísek. Shořela tehdy i věž, zvon zapadl do země a byl zasypán spadlým zdivem. Během staletí si lidé rozebrali kámen na stavby a zbytek zříceniny zarostl keři a kopřivami. Jen málokdo sem zavítal, a tak tu největší rozruch způsobilo stádo sviní.

Ty se jednou zatoulaly nepozornému hospodáři z Bukova, dostaly se až do hradní zříceniny a začaly tu rýt. Až pozdě večer je tu objevila hospodářova dcera a současně spatřila, jak jedna svině vyryla cosi kovového. Ve tmě už nerozeznala oč jde, ale vše vyprávěla doma otci a ten se brzy ráno vypravil ke hradu. V rozryté zemi našel krásný zvon, jenž na sobě neměl jedinou prasklinku.

Bukovští se už těšili, jak si nádherný zvon vyzvednou na svůj kostel, ale plán jim překazil roženecký farář. Šalamounsky rozhodl, že když Bukov náleží k faře do Rožné, musí být zvon umístěn na farním kostele. Tedy v Rožné!

Bukovští reptali a jen neradi odváželi zvon. Nechtěli však mít s panem farářem zlou vůli. Když se jím pak poprvé vyzvánělo, ozval se po Rožné nepříjemný nakřáplý hlas. Někteří lidé jako by slyšeli slova: „Vyryla sviňa zvon – vyryla sviňa zvon…“ Další pokus nedopadl o nic lépe, a tak se k pobavení okolních vesnic v Rožné vyzvánět přestalo.

Zvon tu ležel k nepotřebě a Bukovští se znovu začali domáhat svého práva. Oháněli se tím, že hrad Lísek byl vždy spjat s Bukovem a že jeho majitelé jsou také pochováni v bukovské hrobce. Pan farář jim dal nakonec souhlas k přemístění a šťastní sousedé si hned zvon odvezli.

Problémem však bylo, jak těžký zvon dopravit na věž. Probourali tedy věžní okno, ke zvonu připevnili provaz a už chtěli začít vytahovat, když kdosi zapochyboval o pevnosti provazu. Proto na něj uvázali na zkoušku těžký kámen a začali ho zvedat. Náhle se provaz přetrhl a kámen se zaryl hluboko do země! Kdosi pak navrhl uplést provaz z koňských žíní. Poslechli ho a zvon šťastně na věž vytáhli.

Pak se nedočkavě čekalo, jakým hlasem se zvon ohlásí v Bukově. K radosti všech přítomných se ozval krásný lahodný hlas. Teď je na svém místě, usmívali se sousedé.

A zvon vesele vyzvání do širokého okolí dodnes.

Pověst byla převzata z knihy Pernštejnský tis od Hynka Jurmana.