I v Bukově často lidé vídali divoženky! Měly dětskou postavu s velikou hlavou a často tančily před lidmi, kteří pracovali na poli. Při tanci si zpívaly: 

„Neumejvej nohu nohou,
  neper kašu trojí vodou!“

Jednou okopávala mladá Běhounková na poli brambory a měla s sebou v konoušce malé děcko. To spokojeně spalo a matka se mohla plně věnovat práci. Toho právě využila divoženka a dítě vyměnila za své.

Když šla Běhounková dát děcku pít, poznala podle velké hlavy, co se stalo. Toto dítě přece není její! Nevěděla co počít, ale pak dostala spásný nápad. Pít děcku nedala a šla opět kopat. Dítě začalo křičet, ale Běhounková kopala dál, jako by ho neslyšela. Divoženka všechno pozorovala z dálky a pomyslela si:

„To je zlá mama, té děcko nenechám!“

Vzala si svého ukřičence a do konoušky vrátila dítě Běhounčino. Matka pak dlouho vzpomínala na šťastný nápad. Kdyby dala cizímu děcku napít, určitě by své už nikdy neuviděla.

Pověst byla převzata z knihy Pernštejnský tis od Hynka Jurmana.