Historie

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1285, kdy Bukov (dříve Bukovou) a okolní panství vlastnil Demeter z Bukova, pán z větve lomnického rodu, který měl ve svém znaku orlí křídlo. Toto křídlo se v roce 2002 stalo součástí novodobého obecního znaku. Po smrti Demetera se v Bukově střídá mnoho majitelů, kteří ves, jež je součástí panství mitrovského, získávají převážně koupí a děděním a dál ji prodávají a zastavují.

„Erb tohoto rodu z Moravy pocházejícího obsahoval jedno z nejkrásnějších a nejozdobnějších znamení našeho heraldického bohatství. Podnět vzat od křídla ptačího, ale toto vtipem heraldický tak souměrně a úpravně rozloženo, že pokrývalo celý štít. Rovněž tak pěkně rozloženo bylo jako klénot. Na obrazech a starších pečetěch bývá na kraji křídla (kde by kost měla býti) pružina.“

August Sedláček, historik

Neznámo kdy před rokem 1500 se obec stává součástí pernštejnského panství. V roce 1589 Jan z Pernštejna Mitrov zastavuje a v roce 1596 prodává moravskému zemskému purkrabímu Pavlu Katarinovi z Kataru. Po smrti purkrabího v roce 1600 se panství dostává Janu Radešínskému z Radešovic a na Radešíně a Mitrově. Ten však o tři roky později umírá, což dokládá náhrobní kámen umístěný v bukovském kostele v presbytáři vedle sakristie.

Zřícenina hradu Lísek

2. 9. 1606 se Bukov dostává do vlastnictví Petra Čížovského z Čížova a Mitrova. V roce 1608 je Čížovský v Bukově zavražděn. Podle pověsti ho zabil jeho sok, pán z Lejsku, když prohrál v závodě o hezkou dceru vdovy Oulehlové (více v pověstech). Smrt Petra Čížovského připomíná náhrobek v kostele a pamětní kámen, který stával na místě neštěstí. V roce 1926 byl vsazen do základu pomníku padlým v 1. světové válce.

Obnovené okno s nápisem "Královno míru oroduj za nás!"
Barokní sochy sv. Barbora (s kalichem) a sv. Kateřina (s ratolestí)

V roce 1610 prodala sestra Petra Čížovského Kateřina Mitrovské panství Jindřichovi z Nezamyšle, jemuž byl později zabaven majetek, protože se zapojil do povstání českých stavů. V roce 1624 panství kupuje Šimon Kratzer ze Schönsberka, přenechává ho Janu Jakubu svob. pánu z Magnis a ten ho dále prodává Janu Baptistovi Pergamescovi, později pánu z Moravce. Jan Baptista byl mimo jiné dlužníkem Elišky ze Šárova, první manželky Jindřicha Mitrovského z Nezamyšle. Včas svůj dluh nesplatil, takže došlo k oceňování vesnic panství, mezi nimiž byl i Bukov. Eliška přenechala svou pohledávku Jindřichu Slavíkovci a ten v roce 1660 oceněné vesnice získává. Následující rok 28.1. je prodává Maxmiliánovi z Lichtensteinu a Bukov se tak opět stává součástí pernštejnského panství.

1.10.1787 je panský dvůr prodán původně čtyřem kolonistům, osadníkům zvaných familianti. Dalším rozdělením se stává majiteli dvora 16 familiantů, z nichž každý má vlastní domovní číslo, ke kterému patří 33 měřic polí a luk. Všechna pole a většina luk je rozdělena přibližně na 16 stejných dílů a každý majitel je vlastníkem jednoho z nich.

Informace o historii obce byly čerpány z:

Vlastivědný věstník moravský, ročník XXXV, sešit 2, 1982

Tenora, Jan: Vlastivěda moravská, Bystřický okres, Brno, 1907

Kostel sv. Jakuba Většího

Kostel sv. Jakuba Většího pochází z doby přelomu 13. a 14. století. Během let byl několikrát přestavován a upravován. Poslední přestavba proběhla v roce 1857, kdy byla ke kostelu přistavěna věž, která nahradila dřevěnou zvonici stojící za branou hřbitova.

V kostele se nachází gotický presbytář, oltář s postraními barokními sochami Barbory a Kateřiny. Sakristie a chrámová loď jsou mladšího data.

V presbytáři vedle sakristie se nachází náhrobní kámen Jana Radešínského z Radešína a na Radešíně a Mitrově, který zemřel v roce 1603. Nápis na kameni zní: „Léta 1603 IX. dne prosincze na Radessinie umrzel urozený wladika pan Jan Radessinský z Radessowicz na Radessinie a Mitrowie a w tomto kostele pohrzben jest.“ Stejný nápis je i v latině. Na kameni je vytesán i Radešínského původní a polepšený erb.

Ve stěně naproti sakristii je od 70. let uložen náhrobek Petra Čížovského z Čížova, který byl v roce 1608 v Bukově zavražděn. Náhrobek původně zakrýval kostelní kryptu a je na něm erb Čížovského s latinským nápisem potvrzující tuto událost.

Nalevo od sakristie je zazděn poslední náhrobek s textem připomínajícím smrt paní Mariany, manželky Pavla Berana, která zemřela v roce 1715.

V kostelní věži jsou tři zvony. Největší má průměr 973 mm, váží 1000 kg a pochází z roku 1530. Je zdoben reliéfem Golgoty, znakem zubří hlavy a nápisem: „Tento zwon gest dielan w mezerziczi u mistra Matige leta panie pietisteho trziczateho.“ Srdce zvonu a dobová závěsná koruna nejsou původní, pochází z roku 1729.

Druhý zvon má průměr 588 mm, váží 100 kg a byl vyroben počátkem 16. století. Zdobí ho nápis: „AVE MARIA GRATIA PLENA DOMINUS TECUM“ (v překladu: Zdrávas Maria milosti plná Pán s Tebou). Za 1. světové války puknul a musel být opraven.

Nejmenší zvon o průměru 470 mm a vážící 63 kg pochází také z období počátku 16. století. Stojí na něm: „IHS+VON+NAZAREN+DEE+IUDEN+KINIG+IHS“ Ani tento zvon se nevyhnul poškození. Za 2. světové války musel být dán na válečné účely a vrátil se puklý a bez jednoho ucha.

Kostel náleží k faře v Rožné. Pravidelně se v něm konají bohoslužby.

Hrad LÍSEK

Strážný hrad Lísek (dříve též Bukovec či Lejsek) stával na homolovém kopci nad soutokem dvou potoků a byl oddělený hlubokým příkopem od jediné příjezdové planiny, druhý příkop, místy až 7 m hluboký, obtáčel nevelkou stavbu hrádku. Byl postaven pravděpodobně ve druhé polovině 13. století. Z roku 1564 pochází první zpráva, ve které se udává, že je hrádek pustý.

Do současnosti se zachovala část mohutné kulaté pozdně románské věže a základy a zbytky zdiva hospodářských a obytných budov.

Při průzkumech zde bylo nalezeno množství střepů středověké keramiky, hospodářské nářadí, kosti a dokonce gotický klíč. Jméno Lísek získal hrad až v 17. století, kdy se na hrádek přenesl název okolního lesa (rostly zde lísky).

Dnes patří Lísek do katastru obce Střítež.